Banky

Banka je instituce, která poskytuje finanční služby. Její základní činností je shromažďování dočasně volných peněžních prostředků, které formou úvěru dává k dispozici a nastavováním úroku znehodnocuje. Tímto způsobem umožňuje pohyb peněz v ekonomice a prostřednictvím multiplikace znásobuje množství dočasně volných zdrojů v peněžním oběhu. Rozdíl mezi úrokovými sazbami debetních účtů (úvěrů) a kreditních účtů (vkladů) a poplatky za jejich rezervaci uložení či správu tvoří základní zisk každé banky.

Provozování těchto služeb je regulováno státem. Banka v České republice potřebuje pro svoji činnost bankovní licenci a podléhá bankovnímu dozoru, který vykonává centrální banka.

V dávných dobách se bohatá část společnosti obávala o své úspory a hledala pro ně úkryt – bezpečnou úschovu. Protože za spolehlivé považovali chrámy, tak do nich začali odnášet peníze, které nepotřebovali k okamžité spotřebě.

V antickém Řecku se bankovní operace počaly přesunovat mimo náboženské objekty. Velký rozmach pro bankovnictví přišel v období starověkého Říma. Z této doby pochází slovo banka, které má původ v latinském slově “il banco”. Význam toho slova je lavice nebo stůl, na nichž byly prováděny finanční transakce.

Ve středověké evropě je počátek výrazného úspěchu židovských bankéřů. Křesťanství totiž zakazovalo půjčovat peníze na úrok a proto zůstalo volné pole, které židé pohodlně s elegancí ovládli. Ti to hned využili a zakládali banky. Lidé si od nich půjčovali peníze a do zástavby dávali nějaké cenné předměty např. (naušnice, prstýnky atd). Kolem 15. stol. došlo ke zvýšeným úmrtím židů, kteří měli značný majetek a jejich zabití u lidí vyvolávalo nepokoje, neboť za zabití žida nehrozil žádný trest a nevyřízené účty (včetně majetku v zástavbě) propadly dlužníkovi zpátky.